Dobré ráno, dnes je neděle 22. října 2017  svátek slaví Sabina, zítra Teodor
30.4.2010
Jan a Tomáš Baťa aneb souboj Titánů

Sochu Jana Antonína Bati ve zlínském Univerzitním parku, doplnila 2.dubna 2010 socha jeho nevlastního bratra Tomáše Bati. Osobně jsem se o ní dozvěděl díky mailu, který se začal šířit rychlostí blesku.

Úvod:

Nejdřív jsem celý výjev považoval
za ukázku výborné práce ve Photoshopu a za fotomontáž se skvělou myšlenkou. Není to přece tak dávno, co jsem byl naposledy ve Zlíně a tak jsem si říkal, že socha Tomáše tu nemohla jen tak vzniknout přes noc. Kromě toho, svoji sochu má Tomáš Baťa nedaleko před Univerzitou, která nese jeho jméno. V kombinaci s názvem aktuálně promítaného filmu, který je vidět v pozadí na průčelí Velkého kina, tvořila fotografie dokonalý celek. Později jsem se začal vnitřně přesvědčovat, že by mohlo jít o vtipnou studentskou recesi. Pomalu se blíží Majáles, a tak by mohlo jít o ukázku street artu, možného to tvůrčího počinu některého ze studentů Fakulty multimediálních komunikací. Jak se ukázalo později, nešlo v žádném případě o recesi ani nové umění. Přestože obě sochy společně s nápisem tvoří zábavnou kombinaci, nesmál jsem moc nahlas. Kromě skutečnosti, že mi instalace druhé sochy úplně unikla, se mě začal zmocňovat pocit, jestli je takové doplnění původního díla vlastně akceptovatelné.   

Jaký byl vztah obou bratrů, jaká je historie a idea sousoší a hlavně, v jakých historických souvislostech se odehrával vývoj firmy Baťa a celého Zlína? Začal jsem hledat informace a postupně se jimi prokousávat. Žiju v regionu mnoho let a fenoménem Baťů jsem byl zasažen stejně jako mnoho obyvatel žijících zde. Od známých, spolupracovníků a přátel, jsem mnohokrát slyšel plno příběhů, jak se za Baťů žilo a co všechno se vybudovalo. Přesto jsem si nikdy nedokázal vytvořit ucelený pohled. Byly to jen střípky informací, které jsem si mohl skládat. Hlavně jsem se chtěl vypořádat se zmíněným pocitem, jestli je doplnění sochy po třech letech správným krokem. Vždy záleží na úhlu pohledu. Na tomto místě připomenu slova, která vyřkl J. A. Baťa na smrtelné posteli: "Pravda vždycky vyplave na povrch jako olej na hladinu“. Do psaní tohoto textu se nepouštím s cílem být olejem na hladině. Chci jen zájemcům předložit několik uspořádaných informací. Myslím, že i po mnoha letech jde o velmi zajímavý a dramatický příběh.

Původní záměr města Zlína z roku 2005 a odsouhlasený radou města, realizovat sousoší bratří Tomáše a Jana Antonína Baťových, nemohl být z důvodů neshod mezi oběma rodinnými větvemi uskutečněn. Co bylo příčinou takto narušených vztahů, se pokusím poodhalit později. V den 2.května 2007 je nakonec slavnostně odhalena  zřejmě jediná socha Jana Antonína Bati v České republice, která je umístěna ve Zlíně, v parku naproti Baťově mrakodrapu. Odhalena byla přesně v den, kdy uplynulo 60 let od vynesení rozsudku v procesu proti J. A. Baťovi. V roce 1947 jej v nepřítomnosti odsoudil Národní soud za to, že se veřejně nepřihlásil do odboje proti nacistům. Až teprve v červnu 2007 soud rozsudek zrušil a v listopadu žalobci dospěli k závěru, že je nevinný. Realizací sochy J.A.Bati byl pověřen sochař Radim Hanke, který je autorem i 2.dubna 2010 odhalené doplňující sochy Tomáše Bati. O přeměnu na sousoší obou bratrů se velkou měrou zasloužilo Zlínské hnutí nezávislých. Od zástupců obou rodin údajně nikdy nezaznělo kategorické ne. Přesto je známo, že příznivcem takového řešení sochy nebyl ani Tomáš Baťa junior, který zemřel 1.září 2008 v kanadském Torontu. Při samotném odhalení chtěl vystoupit jeden z občanů Zlína a přečíst stanovisko rodiny J.A.Bati, což bylo považováno za narušení akce. Zbytek slavnostního aktu se tak dokonce odehrával za asistence policie.

 Historie:

Abychom pochopili napětí mezi rodinami Tomáše a J.A.Baťových, budeme si muset udělat pořádný výlet do historie. Pro pochopení celé záležitosti je to ovšem klíčové. Tomáš Baťa pocházel z rodiny, která se po staletí zabývala ševcovstvím. První zmínka o ševci jménem Baťa je z roku 1667. Tomáš, třetí dítě svého otce Antonína Bati, se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně. Ve věku 10 let mu zemřela matka. O 2 roky později se jeho otec rozhodl znovu oženit a zároveň přestěhovat rodinu a živnost do Uherského Hradiště. V roce 1894 se nechali Tomáš, bratr Jan Antonín a sestra Anna, vyplatit svým otcem z rodinného podniku. Od své zesnulé matky dostali věno 800 zlatých, se kterým ve Zlíně založili obuvnickou živnost, ohlášenou na nejstaršího sourozence J.A. Baťu. Podle tehdejších norem nebyl Tomáš ještě plnoletý. Nesmíme opomenout roli sestry Anny. O co méně se o ní hovoří, o to více se zasloužila o prosperitu fy BAŤA. V nelehkých počátcích převzala na čas od bratrů ekonomiku firmy a svým přístupem zabránila zbytečnému plýtvání či nekoncepčnímu rozhazování získaných finančních prostředků.

V roce 1904 přenechal Tomáš Baťa vedení podniku účetnímu Štěpánkovi a rozhodl se odjet do Ameriky, získat nové zkušenosti se způsoby řízení práce, mzdovým systémem a uskladněním polotovarů pro výrobu obuvi. Z USA přijel po více než roce a do Zlína s sebou přivezl nejen nové plány výstavby továrních budov, ale i nadšení pro americký styl firemního řízení. Objednal též nové výkonnější stroje přímo z USA. V roce 1908 zemřel těžce nemocný Antonín Baťa a sestra Anna Baťová se provdala. Tomáš definitivně zakotvil v čele firmy T&A Baťa. V roce 1912 se Tomáš Baťa oženil s dcerou správce vídeňské dvorní bibliotéky, Marií Menčíkovou. Po 2 letech přišel na svět jeho jediný syn Tomáš II. Od roku 1914 do roku 1918 se počet Baťových zaměstnanců zvýšil desetinásobně, především díky armádním zakázkám. Krize roku 1920 však zapříčinila, že tovární sklady byly zaplněny zbožím, v něm uložený kapitál byl zamrzlý. Proto se Tomáš Baťa rozhodl k odvážnému a důmyslnému kroku, podle některých pramenů inspirován nápadem svého bratra J.A Bati. Společně snížili ceny zboží o 50% a mzdy dělníků o 40%. Poloviční ceny působily jako magnet na zákazníky. Tímto opatřením porazili krizi, a jejich levné boty začaly ovládat trh. V roce 1923 měla síť prodejen Baťa již 112 poboček. V témže roce se Tomáš Baťa rozhodl kandidovat ve volbách do obecního zastupitelstva na post starosty města Zlína, a s heslem: "Chci pracovat pro všechny. Bojovat proti bídě.“ volby vyhrál.

Baťa se začal v roce 1924 orientovat na zahraniční obchod. V zahraničí budoval obchodní síť prodejen. Prodával za ceny pod cenovou úrovní konkurence, čímž ji dokázal likvidovat. Výroba vzrůstala, na konci roku 1925 pracovalo v Baťově koncernu 5 200 zaměstnanců. V letech 1926–1928 vzrostl export obuvi a firma Baťa ovládala více než polovinu československého vývozu. Ve firmě došlo k zavedení pásové výroby, která byla používána v závodech Henryho Forda. Produktivita práce vzrostla o 75% a počet zaměstnanců o 35%. Čistý obrat firmy činil 1,9 miliardy Kčs. Koncem roku 1928 tvořila továrna komplex 30 budov. 4. května 1931 byla Baťova firma transformována na akciovou společnost. Upisovatelem všech 135 000 kusů akcií se stal Tomáš Baťa. Zároveň byla jmenována první správní rada, ve které kromě Tomáše Bati zasedal Dominik Čipera, přední Baťův manager, MUDr. Rudolf Gerbec a také J.A. Baťa, nevlastní bratr Tomáše Bati, který působil v Baťově podniku v různých managerských funkcích. Mimo jiné řídil Baťovu továrnu v americkém Lynnu a posléze i filiálku v Londýně. Začátkem třicátých let to pak byl prokazatelně Jan Baťa, kdo objevil cestu k obejití vysokých cel (kterými se evropské země snažily zmírňovat dopady Velké hospodářské krize) stavěním továren přímo v cizích zemích. Za tímto účelem zkontaktoval Tomáše Baťu se švýcarským advokátem dr. Wettsteinem  a přiměl ho k založení společnosti Leader a.s., pod kterou měly spadat všechny Baťovy zahraniční továrny.

20. května 1931 měla být Tomáši Baťovi operována pupeční kýla. Před operací chtěl uspořádat své záležitosti pro případ, že by nepřežil, a proto dne 19.5. sepsal svou závěť. Ještě před tím ale 10.5. sepsal listinu, ve které prodával všechny své akcie Janu Baťovi. Mělo se jednat o ústní trhovou smlouvu, neboť ta byla za první republiky osvobozena od daně z převodu. Cena za tyto akcie měla být 50 milionů korun. Jan Baťa byl podle svých vzpomínek ještě před Tomášovým nástupem do nemocnice s touto listinou a se záměrem prodat mu akcie seznámen, ale vzhledem k tomu, že Tomáš Baťa se z nemocnice v pořádku vrátil, tuto listinu nepodepsal. Podstatné ovšem bylo i to, že Tomáš Baťa na dobu své hospitalizace předal Janu Baťovi podpisové právo ke všem finančním operacím společnosti Baťa. Po svém návratu z nemocnice už toto právo nikdy nezrušil. 12. 7. 1932, Tomáš Baťa zahynul při leteckém neštěstí na letišti v Otrokovicích. Zanechal po sobě vdovu Marii a syna Tomáše, kterému v té době chybělo několik měsíců do plnoletosti. Ještě v den smrti byl otevřen trezor v jeho kanceláři, ve kterém podle notářského zápisu JUDr. Förstera byla nalezena Baťova závěť a rovněž zalepená obálka, označená J. Baťa. Jednalo se o oba výše zmíněné dokumenty, sepsané v květnu 1931. Když Jan Baťa v přítomnosti několika svědků (mimo jiné i vdovy po Tomáši Baťovi) zmíněnou obálku otevřel, nebyl tento záznam o ústním prodeji podepsán druhou stranou, tedy  samotným Janem Baťou. Po chvilce váhání a poradě s notářem Försterem pak doplnil a připsal na dokument: "Souhlasil jsem a koupil jsem při ústním jednání“. Nespecifikoval však přesně, o jaké ústní jednání se jednalo.

V té době uvedený postup nikdo nezpochybnil. Časem se přece jen se objevily určité problémy. Ve smlouvě z 10.5.1931 Tomáš Baťa taxativně vyjmenoval všechny své tuzemské i zahraniční akciové podíly s výjimkou výše zmíněného holdingu Leader A.G. V následujícím odstavci ovšem uvedl, že zároveň prodává veškerý svůj majetek (mezi který akciové podíly bezesporu patří), i pokud nebyl vyjmenován. Proč Tomáš Baťa nezmínil ve smlouvě akcie Leader A.G.? Možná se jednalo o pouhé opomenutí. Tomáš Baťa tehdy zcela jistě nemohl tušit, jak rozsáhlým se holding Leader A.G. stane. V květnu 1931 existovala tato společnost pouhé tři měsíce, teprve pomalu zahajovala svou činnost a nikdo si zřejmě nedokázal představit, do jak obřích rozměrů se rozroste. V průběhu třicátých let vyrostl z tohoto holdingu kolos, pod který spadaly desítky továren a tisíce filiálek na všech kontinentech severní polokoule. Zásluhou Jana Bati, který ho převzal jako nijak významnou součást Baťova impéria. V tomto příběhu hrají důležitou roli ještě dva další dokumenty, oba z roku 1933. V prvním Jan Baťa pro daňový úřad shrnuje veškerý majetek, který ústní trhovou smlouvou z 10.5.1931 odkoupil od Tomáše Bati. A v tomto výčtu opět chyběla společnost Leader A.G. Důsledky tohoto opomenutí měl Jan Baťa pocítit za dlouhých patnáct let. Druhým dokumentem byl dopis Marie Baťové, vdovy po Tomáši Baťovi, který byl datován 6.6.1933 a ve kterém za sebe i za svého syna uznávala platnost této smlouvy.

Po dalších 13 let byl Jan Baťa všeobecně uznávaným majitelem Baťových podniků, které vedl k nebývalé prosperitě. Obrovským rozvojem prochází i město Zlín. Vzniklo firemní filmové studio, které se zabývalo natáčením reklam na obuvnické výrobky. Později se ze studia staly známé Filmové ateliéry Kudlov. Mezi významné stavby z té doby patří Velké kino, v té době největší ve střední Evropě, hotel (Moskva), domovy pro ženy a muže, Dům umění, tzv. Baťův kanál - rozšíření a prodloužení vodní cesty až do Otrokovic s částečným využitím řeky Moravy, výstavba rodinných domků na Lesní čtvrti nebo Baťův mrakodrap (1938), který nesl přívlastek "nejvyšší betonová stavba Evropy". Mrakodrap byl správním a administrativním centrem podniků Baťa. Dnes je sídlem krajských úřadů. Když byly po válce znárodněny Baťovy podniky v Československu (a rovněž v Polsku, Maďarsku a Jugoslávii), ovládal Jan Baťa pouze zahraniční továrny spadající pod holding Leader A.G. V květnu 1947, jen několik dní po vykonstruovaném odsouzení Jana Bati v Československu, podala Marie Baťová v New Yorku žalobu na vydání všech 826 akcií společnosti Leader A.G., kterými disponoval Jan Baťa a od roku 1941 byly deponovány u jeho důvěrníka Františka Mušky v Kalifornii. Notář Förster byl po Únoru 1948 přinucen vydat dokumenty týkající se přesunu baťovského majetku STB. Kolem dokumentů pak byla rozehrána zpravodajská hra.

Marie Baťová a Tomáš Baťa Jr. postavili svou žalobu na tvrzení o neplatnosti celé trhové smlouvy. Zastupovala je prestižní advokátní kancelář Sullivan a Cromwell. Newyorský soud došel k závěru, že neplatnou je nejen smlouva z 10.5.1931 (o které skutečně mohly existovat pochybnosti), ale dokonce i závěť z 19.5.1931! U soudu Marie Baťová tvrdila, že o existenci dokumentu se dozvěděla až v roce 1949 při procesu. Přitom podle zápisu notáře Förstera byla v roce 1932 přítomna otevření trezoru Tomáše Bati, při kterém byla zmíněná smlouva objevena, a dokonce byla na zápisu o této události podepsána jako svědkyně. Kromě toho v červnu 1933 obsah této smlouvy písemně uznala, což ovšem tehdy nebylo možné dokázat, protože inkriminovaný dokument byl v Praze pečlivě střežen StB. Jan Baťa měl po celou dobu procesu zablokované účty a veškeré zisky musel odvádět na vázaný účet. V New Yorku probíhal spor o akcie Leader A.G. Kromě toho ovšem Tomáš Baťa Jr. žaloval Jana Baťu o každou továrnu spadající pod tento holding. Procesy tak probíhaly po celém světě. V roce 1961, v důsledku určitého politického uvolnění, projevil advokát Jana Bati zájem navštívit Československo a zde pátrat po významných dokumentech. Tento zájem vyvolal v Praze značné pozdvižení, protože tu existovaly dokumenty, které by mohly průběh procesu zcela zvrátit.

Na začátku roku 1962 se procesy táhly už patnáct let a Jana Baťu finančně vyčerpaly. Kromě toho se cítil unaven a jeho zdravotní stav ve čtyřiašedesáti letech také nebyl optimální. V této situaci mu Tomáš Baťa Jr. nabídl dohodu. Jan Baťa se podle ní měl za určitou finanční kompenzaci vzdát všech svých nároků na baťovský majetek a tím ukončit všechny spory. 26.3. 1962 Jan Baťa zaslal Tomáši Baťovi Jr. dopis, ve kterém uznal jeho nároky na všechny akcie jeho otce (tedy nikoliv jen akcie Leader A.G., které Tomáš Baťa Jr. původně v roce 1947 žádal). Uznal, že tyto akcie přešly po smrti Tomáše Bati zákonnou dědickou posloupností na Tomáše Baťu Jr. a na Marii Baťovou, v roce 1962 už rovněž zemřelou. Tak se stal Tomáš Baťa Jr. majitelem celého Baťova světového impéria. Jan Baťa dožívá v Brazílii, kde v roce 1965 umírá. Jak jsem slíbil, pokusil jsem se v tomto textu poodhalit důvody, proč mezi rodinami přetrvává napětí. Velkým paradoxem zůstává, že když se ve Zlíně odhalovala socha Jana Bati, přijel tam i Tomáš Baťa Jr., kterého oficiální hosté a televizní reportéři považovali za hlavní celebritu celé akce. Řadoví občané Zlína mu však nepokrytě dávali najevo, co si o něm myslí. A tak je naděje, že Janem pronesená slova o vyplouvání oleje na hladinu, se po čase opravdu naplnila.

 Závěr:

Kdo projevil dostatek trpělivosti a prokousal se celým textem až k závěru, uzná doufám, že příběh bratrů Baťových je i po létech stále velmi vzrušující. Téměř jako románová nebo filmová sága. O jeho nadčasovosti svědčí jednak to, v kolika významných historických epochách se odehrával a také jeho přesah až do současnosti. Sochou jsem začal a měl bych jí i končit. Nevynesu žádný kategorický soud. Nechám na čtenáři, ať si utvoří svůj názor sám. O vztahu obou bratrů se dnes hledají objektivní informace jen velmi těžko. Podle některých pramenů, nebyl zrovna dobrý. Povahově byli prý velmi rozdílní. Tomáš Janovi trvale vyčítal jeho neúspěch v Americe a také mu ho často připomínal. Tomáš měl být i mnohem skromnější, než jeho bratr. Proto prý vznikaly hádky kvůli rozmařilosti Jana. To mohou být dohady. Skutečností zůstává, že jako svého nástupce v kritické chvíli určil Tomáš Jana a svěřil mu rozhodovací pravomoci ve firmě. Možná tak jednal pod tlakem okolností a bez emocí. Připomeňme si, že v době před operací v roce 1931, byl Tomáš Baťa Jr.ještě nezletilý a manželka Marie by zřejmě řízení chodu celé firmy nemusela zvládnout. Proto se volba Jana zdá logická a jediná možná. Za sebe mohu říct, že doplnění sochy Jana Bati o sochu jeho nevlastního bratra Tomáše, mě osobně dovedlo k zamyšlení se nad historií firmy Baťa a rolí obou bratrů. Dal jsem si tu práci, prošel dostupné zdroje informací a použil je jako základ svého článku. O vhodnosti a akceptovatelnosti sousoší v jeho dnešní podobě se jistě povede nejedna vzrušená diskuse mezi obyvateli Zlína, historiky i širokou veřejností.  Svůj článek proto chápu jen jako malý příspěvek, který si klade za cíl informovat a vést k zamyšlení.

Martin Šik:

Zdroje:

Wikipedie - Tomáš Baťa

Neviditelný pes

České noviny