Dobrý den, dnes je pátek 26. května 2017  svátek slaví Filip, zítra Valdemar
13.6.2013
Základem je web. Většina zakázek přijde touto cestou

"Poznám, když je na ulici naše tabulka", říká spolumajitel smaltovny. Sází na ruční výrobu

 Tabulky s názvy ulic a domovními čísly, potrubní štítky nebo luxusnější reklamní cedule. To vše se vyrábí metodou smaltování, která je známá v podstatě už od starověku. A ve firmě Smalt v Želechovicích na Zlínsku se dodnes vyrábí převážně ručně. I když jde o desítky tisíc kusů za rok.

Obyvatelé pražských ulic Nad Přehradou nebo Javorníkova si možná zanedlouho všimnou novotou se blýskající popisné cedule. Pravděpodobně ale nebudou tušit, že k nim doputovaly z malé obce na Zlínsku. Kam přesně míří jeho výrobky, neví ani jednatel želechovické smaltovny Marek Machala. Při objemu v desetitisících za rok by to šlo asi těžko. Obráceně to však neplatí. Kdykoli čtyřiačtyřicetiletý muž vidí někde smaltovanou tabuli, při bližším prozkoumání pozná, zda je to práce desítky jeho zaměstnanců.

Dnešní smaltovna se do Želechovic přestěhovala v roce 1966 ze Zlína jako znárodněný podnik. Kam až sahá smaltová výroba vašich předků?

O historii smaltovny toho moc nevím. Původně totiž podnik mému dědovi sebrali coby nástrojářskou dílnu. Podnik, který se sem nastěhoval v roce 1966 byl mnohem průmyslověji zaměřený, než jsme my teď. Smaltovaly se radiátory, kotle. Na reklamní tabule a potrubní štítky se přešlo až po revoluci.

Co jste tedy vy nebo vaše rodina o smaltování věděli, když jste firmu v restituci přebírali?

Moc ne, nepohybovali jsme se v tom oboru. Ale protože jsme to zpátky dostali jako smaltovnu a zaměstnanci tomu rozuměli, přizpůsobili a naučili jsme se to i my.

Kdy padlo rozhodnutí soustředit se na cedule místo kotlů?

To bylo jednoduché. Odešly zakázky, firmy si začaly ve svých provozech smaltovat samy. Trh se velmi výrazně změnil.

Jak moc se výroba z roku 1991 liší od té dnešní?

Tehdy jsme dělali asi tři sta zakázek ročně a měli třikrát tolik peněz. Teď děláme třikrát víc zakázek a máme třetinu peněz. Sice přeháním, ale ten trend takový je.

Proč to tak je?

Je to jednoduché. Všechno se z hlediska trhu čím dál více utahuje. Veřejné a jiné velkoobjemové zakázky dnes vypadají tak, že na tom člověk už ani nemá žádný rabat. Připadá mi, že děláme zadarmo.

Kolik je výrobců smaltovaných cedulí?

Není nás mnoho. Asi tři až pět, přibližně této velikosti.

Kolik máte zaměstnanců?

Deset spolu s uklízečkou na půl úvazku. Obrat určitě nejde nad deset milionů. Vychází to tak akorát i s daněmi a vždy tak čekáme, co zase stát vymyslí za poplatky. Je to tak, že ti malí a střední platí problémy, které nadělají politici.

Jaký je přibližně poměr zakázek veřejných a soukromých?

Je to tak padesát na padesát. Ten sortiment tabulí je tak široký, že to nedovedeme říci. Ani to nijak zvlášť nesledujeme.

Jakými kanály se dostáváte k zákazníkům? Kde se bere poptávka?

Základem je web. Většina zakázek přijde touto cestou.

Jak se vůbec vyrábí smaltovaná cedule?

Přijde poptávka, poté objednávka. Pokud si nedodá přímo návrh, tak ho uděláme my. Uřízne se plech, potom se případně vylisuje. K tomu používáme lisy, které ještě pamatují Baťu. Pak se to žíhá, drhne a natře základním smaltem. Bez toho nedrží ten zbytek. Ten se nanáší stříkáním.

Je to sklovina ředěná vodou namíchaná s jíly. Když toho dáte moc tak vznikne pomerančová kůra. Když málo, tak vyleze plech a můžete to rovnou vyhodit. Musí to uschnout a pak se to vypálí. Pak můžete přidávat další barvy. Pokaždé se to nastříká a může to uschnout, tak se kartáčuje podle šablony. Potom se ještě dodělává malými štětečky.

Takže je to do velké míry stále ruční výroba.

Ano, je to řemeslná výroba. Ale dá se to samozřejmě dělat i keramickým obtiskem a zalakuje se to. Ale už je to alespoň lehčí, než v době před počítači. Tehdy se totiž kreslilo a řezalo ručně. Nalajnoval jsem si čáry a jel jsem. Celé noci jsem řezal. Ostrava si třeba objednala 400 až 500 ulic a nějak se to muselo udělat. Každá ulice zabrala tak deset minut. Dnes už i na to máme řezací plotr. To hodně ulehčí život.

Zakázka na pět set tabulí asi patří k těm větším. Jak naopak vypadají ty malé?

Kdysi města běžně občanům čísla pořizovala. Dnes už s tím obec nechce mít nic společného a občane kup si. Tak se stává, že nám občan zavolá a objedná si jednu tabulku s číslem. A my mu ji vyrobíme.

Jak se vás dotkla krize?

Nám bylo hůř spíš do roku 2010 a od té doby se sbíráme. My jsme měli tu krizi o něco dřív.

Čím si to vysvětlujete?

Nevím, dost možná to začalo v našem oboru.

Ocitl jste se někdy v situaci, že jste chtěl firmu zavřít?

Myšlenky byly různé. My to ale řešíme tak, že neriskujeme, nedáváme si velká sousta, protože během měsíce se vše může změnit, můžeme přijít o pár zákazníků a hned se ocitnout blízko krachu. Jsme opatrnější.

Máte pocit, že vám stát nějak pomáhá, že vás podporuje?

Prosím? O žádné podpoře tu nemůže být řeč. Sem tam se maximálně někdo staví na kontrolu, aby nám mohl dát nějakou pokutu. Já se naopak nestačím divit, jaké povinnosti nám přibývají. Například musím kontrolovat, jestli naši zákazníci z objednávky zaplatí DPH. Nad tím zůstává rozum stát, proč my bychom měli kontrolovat, zda někdo, kdo si objednal dvě domovní tabulky, zaplatil daň z přidané hodnoty.

I tabulky s názvy ulic mají různé varianty. Podle čeho se města rozhodují? Jsou vůbec v tak konzervativní kategorii nějaké trendy?

Řada měst má svoji grafiku, kterou si udržuje. Zlín a Praha mají fonty na výrobu tabulí. Momentálně je v kurzu jakési retro.

Když jsme u těch konkrétních měst, kde jsou vaše cedule?

Spíš kde nejsou. Domovní čísla děláváme i ven, ale ulice jen do Česka. Nějaké reklamní cedule jsme ale dělali i do Ameriky. Jisté ale je, že ať jsem kdekoli, tak naši práci poznám. Kdykoli vidím smaltovanou tabuli, tak se jdu podívat blíž a poznám, jestli je od nás.

Podle čeho?

Podle provedení, podle grafiky, podle použitých fontů, podle toho, jak se překrývají barvy. Tak z devadesáti procent jsem v tom tipu opravdu úspěšný.

Kromě toho ale děláte i reklamní obrázkové tabule na zakázku. Jak třeba vznikne tabulka s obrázkem hokejisty Romana Hamrlíka, která vám visí v pracovně?

To mu objednali přátelé, kteří jej přivítali, když se vracel z Ameriky. Na světě jsou dvě. Jednu dostal on a kopii jsme si udělali. Občas takto neodoláme a uděláme si kopii i pro sebe tady na stěnu.

Chráníte se v těchto případech nějakými autorskými právy?

To se u nás neřeší.

Vidíte nějaký obor, kde by se smaltování mohlo ještě prosadit?

Já bych byl nejradši, kdyby s nadsázkou měly smaltovaný povrch raketoplány. A dělali bychom to my.  Ale mám takový pocit, že to asi nevyjde.

Jaká je tedy podle vás vaše budoucnost?

Ta je vždycky ve hvězdách. Žádný kontrakt, který by nás nějak dlouhodobě zastřešil prostě nemáme. Je to tedy z roku na rok. Ale vezmu-li to obecně, smaltuje se od dob starého Egypta, tak si myslím, že se bude smaltovat i za dob, no, dejme tomu nového Egypta. Abych to řekl jinak, my máme základní moto v této ekonomické a politické situaci. A to je přežít.

Zdroj zde.